Blog

Odvaha

V životě mnohokrát dospějeme do situace, nezávisle na naší vůli, kdy je zapotřebí prokázat určitou míru / dávku odvahy. Samozřejmě to platí i ve vztazích s našimi blízkými, sousedy či kolegy na pracovišti.

V těchto chvílích jsme většinou donuceni prosadit náš osobní postoj, demonstrovat naši vůli, abychom vymezili hranice. V těchto rozhodných chvílích s našim názorem si vymezujeme hranice, od kterých očekáváme, ze je okolí bude respektovat. Tyto jsou nezbytné pro naši vnitřní spokojenost... nikdo přeci nechce být dlouhodobě ovlivňován nepříjemnými vnějšími podněty.

Mnohdy stačí najít v sobě odvahu a promluvit si o tom, co nás trápí, co nám vadí a navrhnout způsob řešení.

V životě to mnohdy bývá tak, že ne všichni v sobě nacházejí potenciál a energii vyřešit svoje osobní problémy.

Mnohdy se stáhnou do své ulity a snaží se přečkat, mnohdy spíš přetrpět....

Většinou překvapivě zjistíme, že jsme nemuseli vynaložit příliš mnoho energie na to, abychom věci změnily k lepšímu.

Jsme rádi, že jsme v sobě našli odvahu a věci, které nám vadily, změnily.

Každá taková situace s úspěšným koncem nás posiluje a utužuje.

Zjistíme, že je daleko lepší s "problémům" čelit, než se před nimi schovávat či násilně je ignorovat přetvařovat se.

Přehlížené problémy ve vztazích mezi lidmi samy nemizí, naopak... s přibývajícím časem či věkem bytní, až se mění v těžko řešitelný karambol.

Umění říct "NE"

V našich životech jsme mnohdy konfrontováni rozhodnutími, která nejsou až zas tak podstatná, ale i tak dokáží znepříjemnit život. A přitom stačilo říct jedno krátké slovo "NE"....

Jenom proto, abychom "neurazili" žádajícího, neřekneme NE, i když víme, že si tím sami sobě způsobíme peripetie, pokazíme náš volný čas či si zůsobíme jinou zbytečnou újmu.

Slušnému člověku je mnohdy žinantní odmítnout žádost nebo naléhavou prosbu i s tím vědomím, že v případě souhlasu bude jeho komfortní zóna narušena, bude muset upravit svoje plány nebo je dokonce nucen vydávat finanční prostředky za něco, co vůbec nechce a nepotřebuje.

Děje se tak v každodenním životě téměř všude - na ulici, na pracovišti, mezi přáteli i partnery.

Přiznejme si, kdo na sebe nebyl rozezlen, že v sobě nenašel odvahu a neřekl nednoduché "Ne, nemám zájem.... Nechci..."

Nikdo nemá právo se na nás zlobit, když nás o něco žádá a my zrovna nejsme schopni jeho jeho žádosti z mnoha osobních důvodů vyhovět.

Nestyďme se a neostýchejme se slušně říci NE, poněvadž tím sami sebe chráníme od situací, které mohou být pro nás nepříjemné, někdy až fatální..... Tím slovem NE chráníme hlavně sami sebe....

O naslouchání a vzájemném respektu

Nedávno jsem navštívil jedno naše velké město a byl jsem mile překvapen, že to s naším mezilidským chováním není až zas tak špatné. Lidé se k sobě chovali slušně, se vzájemným respektem, bez nerudných a podrážděných reakcí.

Bohužel téměř denně jsem svědkem toho, jak se mezi lidmi vytrácí úcta, slušnost, laskavost a milé chování.

Přemýšlím, co je příčinou tohoto nehezkého obrazu.

Jednoznačně bych za vším viděl uspěchanost doby, přemrštěný tlak na efektivitu, rychlost, dokonalost.

Na veřejnosti jsou všichni uzavřeni do svých mikrosvětů prostřednictvím telefonů a sluchátek, úplně odvykají tomu, že kolem nich jsou také lidé, se kterými by bylo docela dobré komunikovat, ať už verbálně či nonverbálně.

Několikrát jsem byl svědkem situací, že když někdo na někoho promluvil, dotyčný vůbec nereagoval nebo se vyplašeně lekl a vůbec nevěděl jak reagovat...co říct.

To je smutná bilance našeho civilizačního rozvoje a vývoje.

Lidé spolu přestali komunikovat... Nemají čas mluvit se svým okolím, odnaučili se naslouchat svému okolí, svým blízkým, partnerům. Mluvit, poslouchat jeden druhého... a společně řešit problémy.

Mnoho z nás tím trpí, cítí se nedostatečně vyslyšení, že i jejich názor je důležitý. Nikoho nezajímá, jak se cítí, v jakém momentálním rozpoložení se nacházejí. Co je trápí, nemají možnost se svěřit se svými obavami.

Vždyť každý člověk je součástí skupiny, nemůže dobře existovat bez společnosti podobně nastavených lidí.

Lidé potřebují sdílet své radosti, starosti, obavy. Chtějí se utvrdit v tom, že jednají správně.

Dialog a komunikace je jedním ze základních přirozených potřeb každého z nás.